Vedu tak trochu kočovný život, hodně času trávím na cestách, za volantem, ve vlaku, nebo na pěších pochůzkách po městě. Občas na mě doléhá pocit osamělosti, smutek z odloučení, únava. Tehdy si připadám jako cizinec, který putuje od města k městu, od kostela ke kostelu, od domu k domu.

V pubertě jsem snil o slávě. Představoval jsem si, že budu uznávaným básníkem a populárním zpěvákem v rockové kapele. Když jsem se stal křesťanem, spřádal jsem fantazie, že od Boha dostanu moc uzdravovat nemocné. Nejenže tím zachráním hodně lidí, ale nadto se proslavím, budu vyhledávaný a žádaný, mnohé obrátím na víru a pomůžu jim najít smysl...

Do postní doby si nesu velkou radost a zároveň bolest. Obojí souvisí s důvěrou. Radost z poznání, že Bůh důvěřuje nám, tobě i mně. Bolest ze zkušeností, jak málo důvěřujeme Bohu, sobě i ostatním, včetně těch, které oslovujeme "sestro" a "bratře". Ta radost je jako med a bolest jako popel.

Co dělá člověka člověkem? Odpovědi se mohou různit, ale jedno mi připadá podstatné: tvář. Ve tváři se zrcadlí naše lidství. Proto je strašné, když tvář ztrácíme. Děje se to pod tlakem, který nás nutí tvář skrývat a nosit masky, ale také z neochoty či strachu žít z vlastního nejhlubšího zdroje a při hledání pramene života se inspirovat pohledem do...

Na Sicílii jsem si vzal knížku Živly od Josefa Kroutvora. Přibližuje učení starořeckého filosofa Empedokla o čtyřech základních živlech, z nichž je složen svět: vzduchu a zemi, ohni a vodě. Empedoklův život se uzavřel skokem do Etny, na kterou jsme se s přáteli chystali podniknout výstup. Krátce před naším příletem však Etna začala opět...

Vnitřně otřesen jsem dočetl knihu o dlouholeté spolupráci Zbyňka Fišera s tajnou policií komunistického režimu. Jméno Zbyněk Fišer vám nejspíš nic neřekne, ale pseudonym, jejž přijal za svůj (a najdete jej i na jeho hrobě), už má zvuk: Egon Bondy. V jistých kruzích populární, uznávaný, ne-li přímo uctívaný básník, filosof, prozaik. Svérázná a...