Aby radost nezmizela

Když to vypadá, že všecko jde od desíti k pěti a člověk je v pokušení podléhat apokalyptickým vidinám zmaru a chaosu, vyvstává o to naléhavěji otázka, co můžeme a máme dělat, "aby radost nezmizela", jak říkával básník Ivan Martin Jirous. Vůbec toho není málo, co se udělat dá, ale čím začít? Co třeba tím, že uposlechneme biblické výzvy k radosti a přijmeme, že jsme vyvoleni k radosti ne snad navzdory stavu světa i stavu vlastního života, ale právě proto, že se světem i s námi je to přesně takové, jaké to je?

Vždyť svět ani my jsme nevypadli z Boží ruky. Dokonce i kniha Apokalypsy přece nekončí katastrofickou vizí, ale průhledem do nové skutečnosti, která už přichází a po křesťansku ji nazýváme Boží království. Z toho důvodu apoštolové i proroci promlouvají do naší situace a všechny naše starosti a problémy ukazují v jiném světle: "Raduj se a jásej z celého srdce!" "Znovu říkám, radujte se!" Ježíšovo poselství má stejný cíl: "To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná" (Jan 15, 11).

Už už se nadechujeme k radosti, už už si troufáme uvěřit, že radost se týká i nás, a teď do toho vpadne Jan Křtitel: "Plemeno zmijí!" Kam se poděla dobrá zpráva, radostná zvěst? Na první pohled je obrovský rozdíl mezi Janem a Ježíšem, mezi předchůdcem Mesiáše a Mesiášem samotným. Ale i Ježíš si přece nebere servítky vůči zákoníkům, farizeům a chrámovému kněžstvu. A podobně ani Jan Křtitel nezůstává u výroku o zmijím plemeni, ale pokračuje: "Neste ovoce, která ukazuje, že činíte pokání."

Se slovem "pokání" je potíž, neboť se mu rozumí jako trestu, který mi byl uložen za moje hříchy. Čteme-li však dále, vidíme, že ani radikální Jan nikoho netrestá, nýbrž vybízí pokřtěné ke změně, k obratu ve smýšlení a chování. Jan ví, že nestačí lítost nad minulými pochybeními - je nutné přetavit ji v rozchod se starým způsobem života. Křest je milníkem na této cestě. Člověk dostává naději na nový začátek. A to už je radostné - nemusím ulpět na minulosti, čekají mě další dobrodružství, cesta pokračuje!

Jan nic netají ani si na nic nehraje: "Přichází někdo silnější než já. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm." To je největší důvod k radosti! Biblista Ladislav Heryán tvrdí, že oheň a Duch svatý je totéž. Zatímco Janův křest je znamením očištění a odpoutání od starého života, Ježíšův křest je ponořením do nového života - do nové skutečnosti, do Božího království, do ohně Boží lásky, jejímž plamenem je Duch svatý. V listu Židům je Duch přirovnán k oleji radosti, jímž byl Ježíš pomazán nade všechny ostatní. Radost si nenechává pro sebe. Zve nás, abychom se na ní podíleli a radovali se spolu s ním. Půjdeme do toho? 

Prosíme tě: rozjasni již tvář svou nad námi. Aby záře lásky tvé a pravdy tvé nám opět zradostnila život náš. A my s tebou usmířeni s radostí se věnovali dílu svému. (z liturgie Církve československé husitské) 

obrázek: https://stock.adobe.com