Buď jako kámen v srdci svém

Ježíš učí v Chrámu a lidé se tam shromažďují, aby mu naslouchali. Řečí o náboženství a morálce si vyslechli už tolik, že se jim zajídají. Od Ježíše slyší něco odlišného. Dobrou zprávu. Evangelium. To je potřeba okamžitě zatrhnout! Hrozí, že by se lidé už nemuseli bát, že by víra nemusela záviset na strachu z trestu, pocitech viny a vykupování špatného svědomí. Ti, kteří si osobují právo hodnotit životy všech ostatních podle nalajnovaných předpisů, jsou z evangelia nervózní a snaží se je umlčet za každou cenu.

Přivádějí proto k Ježíšovi ženu přistiženou při cizoložství. Jako obvykle je na vině pouze žena. Přitom na sex musí být dva. Cizoložného muže ale farizeové neženou uličkou hanby před soud. O žádný soud v pravém slova smyslu se ani nejedná. Nejdu tu o zjednání spravedlnosti, nýbrž o záminku k obžalování Ježíše. Postaví před něho ženu, která se v sexuální oblasti odchýlila od společenských norem, a to z důvodů, o nichž vůbec nic nevíme. Zacházejí s ní bezohledně jako s použitou věcí, strojkem na domácí práce a rození dětí, který se porouchal, ale než se vyhodí, ještě poslouží k jinému účelu.

Co říkáš, Ježíši? Ukamenovat? Vždyť odsoudit na smrt mohou jen římské úřady, nikoli židovské. Šup s tebou před prokurátora! Nechat ji být, ponechat ji bez trestu? Takže podle tebe Mojžíšův zákon už neplatí? Hybaj před velekněze, ten už ti to vytmaví, kacíři jeden! Chytře to farizeové naplánovali. Past na Ježíše s cizoložnicí jako návnadou. Ještě ji využijeme, myslí si. Evangelium umlčíme, Ježíše se zbavíme. A tebe, ženská necudná, vyloučíme z našeho středu jako nečistou nádobu!

Teď však stojí žena uprostřed v kruhu žalobců. Bývá ztotožňována s Máří Magdalénou a Magdaléna s prostitutkou. O tom biblické texty mlčí. I žena mlčí. A Ježíš také. Skloněn píše prstem po zemi. Pouze na tomto místě v celém Novém zákoně je zmínka, že Ježíš psal. A my nevíme co. Podle rozšířené tradice zapisuje do písku skryté hříchy mužů, kteří cizoložnou ženu odsuzují. Podle jiného podání tím Ježíš odkazuje na Jeremiášovo proroctví: "Kdo se odvracejí od Hospodina, jsou zapsáni v zemi stínů."

Od Boha se odvrací každý, kdo zneužívá jeho jméno k udržování lidí ve stavu duchovního otroctví a ještě na tom slušně vydělává. V zemi stínů jsou zapsáni všichni obchodníci s Posvátnem. Na to nesmí církev nikdy zapomenout. Evangelium se těžko vměstná do sebelepších dogmatik a paragrafů. Pořád "přečuhuje", protože míří ke svobodě. Osvobozuje ze zajetí viny a hanby. Evangelium je nadějí pro cizoložníky, nikoli moralisty. Evangelium je spásou hříšníků, nikoli tzv. spravedlivých, co se považují za spravedlivé, a proto se neštítí odsuzovat bližního, ačkoli nikdo nedohlédne do všech konců.

Ježíš zachránil nejen cizoložnou ženu, ale i její žalobce. Vysvobodil je od falešného přesvědčení o vlastní dokonalosti a neomylnosti. Pod vahou Ježíšových slov si náhle uvědomili, jak na tom doopravdy jsou. Opustila je odvaha vzít kámen a hodit jej po člověku, který není větší hříšník než oni sami. Netušíme, jestli činili pokání. Příběhy žalobců i cizoložné ženy zůstávají otevřené. Ale všichni dostali šanci. Všem se nabízí cesta záchrany. Kdy už nám dojde, že tahle Cesta je dost dobrá i pro nás? Copak nutně nepotřebujeme prožít osvobození od zotročujícího a chorobného lpění na ranách, které jsme utržili i rozdali?

Mnohokrát jsme si hodili kamenem a zároveň jsme mnohokrát pocítili, jak to bolí, když si někdo hodí po nás. Naší záchranou je Kámen, který stavitelé zavrhli, ale On se stal kamenem úhelným. O tomto živém úhelném kameni, o Ježíši Kristu - a také o všech, kteří se s ním spojili - platí nádherné verše Jana Skácela: "A ty, jenž nechceš kamenovat, buď jako kámen v srdci svém, tak milosrdný, ještě nikdy nehodil kámen kamenem."