Co bylo, je a bude

Pro biblické poselství je charakteristické prolínání časových vrstev. Některé texty - například prorocké - hovoří v budoucím čase o věcech, které teprve nastanou. Jiné texty - například v evangeliích - hovoří v čase minulém, neboť popisují, co se již skrze Krista stalo skutečností. A do třetice v Písmu svatém najdeme texty, které k nám promlouvají v přítomném čase. Dotýkají se tím pádem i naší přítomnosti - toho, co se děje právě teď.

V tomto smyslu je biblické poselství v nejtěsnějším možném vztahu k životu, neboť i v něm se prolínají časové vrstvy. Podobu přítomného okamžiku na jedné straně utváří naděje, která přichází z budoucna, na druhé straně události a rozhodnutí z dávné i nedávné minulosti.

Prorocké slovo, které slyšíme z knihy Jeremiášovy, je prozářené Božími přísliby, danými národu Izraele, aby důvěřoval v budoucnost, doufal a vyhlížel čas, kdy se naplní. Ale nejen to - na jejich naplnění má Boží lid aktivně spolupracovat, být vůči nim otevřený, pomáhat s jejich realizací v dějinách.

Středobodem dějin v biblickém pojetí je příchod Mesiáše. Ježíšovi učedníci jej rozpoznali v synu Marie z Nazareta, a proto jej oslovovali "Mistře" a "Pane". Milovaný učedník Jan na počátku svého evangelia zpívá o Ježíšovi a jeho díle spásy, které se již dovršilo, ale neskončilo, neboť proměňuje každého, kdo uvěří v Ježíšovo jméno a vydá se jeho cestou.

Křesťanský život v přítomnosti je spojením minulého s budoucím. Naše osobní historie totiž souvisí s historickou vrstvou naší víry. Vše, co se s námi stalo, co jsme udělali nebo neudělali, vkládáme do starobylého, avšak stále aktuálního příběhu naší spásy - příběhu Ježíšova vtělení, narození, působení, ukřižování a vzkříšení. Dále je tu vrstva eschatologická. Naše tázání po budoucnosti je neseno důvěrou a nadějí, že běh dějin přes nejrůznější zákruty a slepé uličky směruje k cíli, k plnému sjednocení se Zdrojem veškerého bytí, jemuž tradičně říkáme "Bůh" a díky Ježíšovi jej můžeme oslovovat "Otče".

Naši přítomnost - způsob, jakým přemýšlíme a jednáme tady a teď - formuje základní pravda, kterou by si Ježíšovi učedníci měli často připomínat. K jejímu uvědomění a přijetí nám pomohla i dnešní bohoslužba. V přítomném čase o této pravdě píše apoštol Pavel v listu Efezským: "Jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny." Takže ještě jednou: JSME vykoupeni! JE nám odpuštěno! Co nám brání, abychom z toho žili a radovali se? 

foto: detail plastiky Vlastimila Květenského, bazén hotelu Thermal, Karlovy Vary