Další možnost

Letos o Velikonocích si připomenu, že od mého křtu uplynulo 25 let. Pokřtěn jsem byl v Praze-Nuslích. Kdo zasedne do lavice v nuselském husitském sboru, nemůže si nevšimnout nápisu na stěně: "Dotazujte se na Hospodina, dokud je možno ho najít, volejte ho, dokud je blízko" (Izajáš 55, 6). V jakých situacích je nám Bůh nablízku? Kdy je správný čas hledat ho a ptát se: "Kde jsi? Potřebuju tě! Z hlubin bezedných tě volám!" 

Možná bude užitečné změnit perspektivu. Bůh je nám vždycky blízko, ale my nejsme nablízku jemu. Vzdalujeme se od něho. Uvědomil jsem si to při včerejším rozhovoru s kolegou farářem. Povídali jsme si o bolestných věcech, které nemají snadné řešení a negativně ovlivňují mezilidské vztahy. V jednu chvíli mi řekl: "Ještě je tady další možnost, jak najít řešení. Svěříš to Hospodinu s prosbou, aby on pomohl, ukázal cestu." 

Zastyděl jsem se, protože v momentě, kdy jsem byl pohlcen problémem, o němž jsme s kolegou hovořili, mě vůbec nenapadlo, abychom se společně pomodlili za nalezení řešení. Jako bych úplně zapomněl na slova apoštola: "Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát" (1. Korintským 10, 13). 

Paradoxní je, že od Boha se vzdalujeme právě tehdy, když ho nejvíce potřebujeme. Neptáme se ho, kudy dál, ačkoli sami to nevíme. Z vlastních sil se úporně snažíme najít ztracenou cestu, zorientovat se v bludišti, v němž jsme uvízli. Z hlavy se kouří, na srdci leží kámen, rozum zvažuje pro a proti a neví si rady. Zdá se nám, že se topíme ve tmě, a přitom světlo je nablízku! 

Kolegovi vděčím za to, že jsem si vzpomněl, jaké biblické slovo se váže k místu, kde začala moje duchovní cesta, kde jsem se křtem ponořil do života hlubšího, než je ten můj, napojil se na sílu větší, než je ta moje. "Nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha," musel už prvním křesťanům zopakovat apoštol Pavel. Oni si také potřebovali vzpomenout. Já jsem na tom stejně.