Hledání chrámu

Jen dvě ze čtyř kanonických evangelií vyprávějí o narození Spasitele - Matoušovo z pohledu Josefova, Lukášovo z pohledu Mariina. O Ježíšově dětství a dospívání sice vznikly četné apokryfní legendy, ale evangelisté se jimi nezabývají - Matouš ani Lukáš evidentně neměli žádné hodnověrné zprávy. Většina Ježíšova života zůstává zahalena tajemstvím. Nevíme nic o jeho vnitřním vývoji, sebeuvědomění, cestě, která jej vedla k přijetí mesiánského poslání. Když asi třicetiletý Ježíš začne veřejně působit, je už vyzrálou, hotovou osobností. Co tomu předcházelo? Netušíme. Mezera mezi zrozením a dospělostí Božího syna zanechává až příliš mnoho otázek nezodpovězených. Snad i proto Lukáš do svého evangelia vkládá příběh o dvanáctiletém Ježíšovi v chrámě.

Svatý Lukáš ale jistě neusiluje pouze o překlenutí dlouhého časového úseku. Čteme-li příběh pozorně, zjistíme, že je hluboce symbolický - ukazuje, co bude následovat, čtenáře na to připravuje, dává jim klíč, s jehož pomocí odemykají další kapitoly evangelia a nahlížejí k jeho podstatě.

Ježíšovi rodiče jej hledají mezi poutníky a příbuznými, ale on mezi nimi není. Z toho vyplývá, že přijde čas, kdy Ježíš založí novou rodinu, ve které už nehrají roli pokrevní svazky, ale sdílená a žitá láska k Božímu slovu a vzájemná podpora při uskutečňování Božího slova v životě. Založí svatou rodinu svých učedníků a stmelí ji svým Duchem. Ani pro učedníky nebude snadné tohle plně pochopit. Podobně jako Marie s Josefem i oni budou Ježíše hledat na nesprávném místě - v prázdném hrobě. A stejně tak jej třetího dne naleznou - vzkříšeného!

Ježíš je vždycky tam, kde se jedná o věc jeho Otce, neboť Otci je oddán a miluje ho. Proto je v chrámu, do něhož sestoupila Šechina - Boží sláva. Nemá smysl hledat jej někde jinde! Je nutné vydat se do centra dění, zamířit ke kořenům života, do vnitřní svatyně srdce a do prostoru, v němž se lidská srdce setkávají se srdcem Ježíšovým. Jeruzalémský chrám totiž není jediný, v němž je Bůh doma. "Kdekoli shromáždí se dva nebo tři ve jménu mém, tam já jsem vprostřed nich," ubezpečuje své přátele Ježíš! On je v nás a mezi námi, stojí v našem středu a zároveň je Středem každého z nás, duší naší duše. Protože nejde o nic menšího než o věc jeho Otce. Jde přece o nás, o chrám a dílo našeho života - a společně budovaný velechrám Kristova mystického těla, v němž bydlí rodina Božích dětí.

Zde přebývá Pán, který všem naslouchá, klade neotřelé otázky a přichází s překvapivými odpovědmi. Pomíjí, co je staré, vždyť on všecko tvoří nové! Ví, že s námi je potíž, ale má trpělivost. Nový život si nakonec prorazí cestu i skrz beton, v rozpukaných zdech se objeví rostliny a obrátí květy ke slunci. Takže i pro naše zabetonovaná srdce je stále dost naděje, třebaže zatím ještě nebereme Pána úplně vážně, jako by dosud nevyrostl z dvanáctiletého kluka, co divně mluví a nedělá, co se od něho očekává. No i když - zrovna z toho díky Bohu nevyrostl nikdy! 

Když ho rodiče spatřili, užasli a jeho matka mu řekla: "Synu, co jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali." On jim řekl: "Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?" (Lukáš 2, 48-49)

"Má matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší Boží slovo a podle něho jednají." (Lukáš 8, 21)

obrázek: Brigid Marlin, Valley of the Shadow, https://www.brigidmarlin.com