Jde o vášně

Ve staré řecké filosofii hrál důležitou roli pojem, který si našel cestu i do raně křesťanské spirituality. Jedná se o pojem apatheia (bezvášnivost). V původním filosofickém smyslu nemá co dělat s apatií, jak tomuto slovu dnes běžně rozumíme (lhostejnost, nezájem, netečnost). Ukazuje spíše na odpovědnost, kterou máme za svůj život, mimo jiné i proto, že způsob, jakým žijeme, ovlivňuje životy ostatních, a spoluutváří atmosféru společnosti, v níž se všichni pohybujeme - a cítíme, že mnohé není v pořádku. Proč asi? Protože v nás není mnohé v pořádku! Podléháme vášním, řekli by antičtí filosofové, a mysleli by tím nezpracované a do celku naší existence nezařazené, neintegrované emoce, touhy, myšlenky, ale i pudy. 

Apoštol Jakub si ve svém listu nebere servítky: "Nejsou to právě vášně, které vás vedou do bojů?" A dále: "Sváříte se a bojujete - a nic nemáte, protože neprosíte. Prosíte sice, ale nedostáváte, protože prosíte nedobře: jde vám o vaše vášně." Můžeme si stokrát namlouvat, že bojujeme za správnou věc, ale pravděpodobně si jen před sebou obhajujeme, proč popouštíme uzdu nejtemnějším vášním - ve "svaté válce" (dosaďte si libovolně: proti kacířům, nevěřícím, židům, homosexuálům...) je přece všechno dovoleno, neboť "bohulibý" účel posvětí jakékoli nekalé prostředky, i kdyby výslovně odporovaly učení Ježíše Krista. Otázkou je, co z toho vlastně máme? Jakub je zcela upřímný: "Nic nemáte!" Čím více zla páchaného s živelnou vášnivostí a zaujetím pro "dobrou věc", tím méně vnitřního míru, radosti a svobody. 

Křesťanští mystikové prvních staletí nahlédli, že pojem apatheia se dá propojit s klíčovým pojmem evangelia, v němž je shrnuto celé Kristovo poselství: láska, agapé. Není žádoucí stát se člověkem bez emocí a tužeb, chodící mrtvolou či robotem. Na duchovní cestě se před námi otevírá jiná a netušená perspektiva: skrze Krista se stát člověkem, jehož emoce, touhy, myšlenky i pudová hnutí jsou zahrnuty do Boží lásky a jejím léčivým a očistným působením se zařazují na správné místo v našem životě, aniž bychom museli nějakou část sebe sama popřít. Podstatné je sebe sama poznat a přijmout - a spolupracovat s milostí Boží (milost je "láska v akci"), která se do nás vlévá a proměňuje nás v té míře, v jaké se jí odevzdáváme a s "agapální" láskou jí odpovídáme svým prostým, ale upřímným "ano" či amen ("staň se").

obrázek: https://www.stoicstore.co.uk/blogs/stoicism/the-stoic-concept-of-apatheia