Je tu / ještě tu není

Vedu tak trochu kočovný život, hodně času trávím na cestách, za volantem, ve vlaku, nebo na pěších pochůzkách po městě. Občas na mě doléhá pocit osamělosti, smutek z odloučení, únava. Tehdy si připadám jako cizinec, který putuje od města k městu, od kostela ke kostelu, od domu k domu. 

Když se pak vracím z cest k domovu, nebývá snadné "přeladit se" na domácí pohodu a klid. Chce to čas, než duše doběhne tělo a spolu s tělem si odpočine v přístavu, kam se vracím jako loď s potrhanými plachtami. Na druhé straně i na cesty a pochůzky si nosím vzpomínku na domov, jistotu, že existuje bezpečné zázemí, utočiště, azyl, kam se vždy mohu utéci a najdu tam horký čaj, vlídné slovo, postel a náruč. Jaký nesamozřejmý a požehnaný dar to je, to mi dochází právě na cestách. Význam domova si nejvíce uvědomuju mimo domov. 

Potřebuju samotu, abych neztrácel vděčnost za společenství, ať už v kruhu rodinném, nebo mezi přáteli a spolupracovníky na "vinici Páně". Na symbolické rovině si potřebuju přehodit přes ramena plášť poutníka a jít přes poušť (v podobě bezútěšné dálnice, šedivé krajiny ubíhající za oknem vagónu, anonymní ulice, ve které nikoho neznám a hledám místo, kde mě čeká dnešní jednání). Kde jinde se rodí touha po Zaslíbené zemi než na poušti? 

Oslovuje mě příběh Abraháma. Opustil starý domov, kulturu, z níž vzešel. Putoval do neznámé vzdálené země. Měla se mu stát domovem a dědictvím pro jeho děti, které se ještě ani nenarodily. Když překročil hranice té země, až nadosmrti v ní zůstal hostem a cizincem, ačkoli Bůh ji daroval jemu a jeho budoucím potomkům.

Abrahám se musel naučit žít na obou pólech a propojit je vlastní zkušeností. Domov / bezdomoví. Zaslíbená země / poušť. Cíl / cesta. Je to podobné jako s královstvím Božím, o němž hovořil Ježíš. Je tu / ještě tu není. Přichází / ještě nepřišlo v plnosti. 

Sjednotit oba póly života do jediné a celistvé zkušenosti chce delší čas, než chvilku pro duši, aby doběhla svou sestru tělo po návratu ze služební cesty. 

Propojení nepřijde dřív, než oba póly do hloubky procítíme. Než objevíme pravdu a přijmeme ji za svou. Všichni jdeme ve stopách Abraháma, ba co více: jdeme ve stopách Ježíše, který neměl, kde by hlavu složil, a zároveň bydlel v Bohu. Nikdy neopustil domov, krb s ohněm, u něhož spočíval v náruči Otcově.