Kdo nás odloučí od lásky Kristovy?

Slovo "mučedník" v nás mimovolně navozuje představu mučení či přímo umučení (mučednické smrti). Řecký výraz "martyr", který obvykle do češtiny překládáme jako "mučedník", však znamená "svědek" - a vskutku je vydávání svědectví ("martyrium") jedním ze základních stavebních kamenů křesťanského života, spolu s bohoslužbou (liturgií) a dobročinností (diakonií). Z těchto živých kořenů vyrůstá křesťanská církevní obec - společenství (komunita) Božích dětí a Kristových sourozenců, kteří o Kristu svědčí, ke Kristu se modlí a ve jménu Kristově pomáhají ostatním.

Lidskému svědectví - a tedy i našemu - ale předcházejí důležitější svědectví. V prvé řadě svědectví Kristovo - on svědčí o Bohu, ukazuje, kým je Bůh pro něho a kým také může být pro nás, když se vydáme jeho Cestou. Následně pak svědectví apoštolů - oni viděli Krista vzkříšeného, dotýkali se ho, stolovali s ním, přijímali jeho slova a nechali se prostoupit jeho Duchem. Svědectví Krista i jeho učedníků k nám promlouvá z evangelií a dalších svatých knih. Bible je svědectvím o Božím působení v dějinách. O Božím citu pro krásu svědčí příroda a celý vesmír. O významu Boha pro člověka a hloubce víry v Krista svědčí kostely, velkolepé katedrály i prosté venkovské kapličky.

Stojíme na ramenou našich předků a odkaz jejich víry je svědectvím pro nás. Nádherný dům Páně, v němž slavíme dnešní liturgii, svědčí o zbožnosti a obětavosti mnohých, kteří už nejsou mezi námi. Svědčí ale také o nasazení lidí, kteří mezi námi jsou - a svou trpělivou prací udržují dům modlitby, aby stále sloužil svému účelu a zůstával místem, kde se příchozí setkávají s Božím slovem, kde mohou poznávat pravdu, že je "Bůh v nás a my v Bohu", mohou se otevřít vanutí Ducha a odnést si odtud posilu a požehnání, bez něhož je marné lidské počínání.

A teď už se dostávám k našemu svědectví, našemu "martyriu", smím-li říct. Jsme totiž svědky, "martyry", ať už Kristovou cestou věrně putujeme, anebo ji spíše obcházíme a jen výjimečně s ní spojíme svoje kroky a pak si zase jdeme po starých známých stezkách. Jsme svědky ohromného množství příležitostí, kdy chtěl Bůh promluvit do našeho života a změnit směr, kterým se ubíráme, ale my jsme se zrovna zabývali něčím jiným a jeho tichý hlas neslyšeli. Jsme zároveň svědky zázraků, které Bůh vytrvale a s láskou činí, neboť je opravdovým zázrakem, že to s námi znovu a znovu zkouší, touží po nás a zve na Cestu, jejímž ztělesněním je Kristus, náš přítel, bratr a Pán.

V tomto smyslu naše životy podávají autentické svědectví o lásce Boží, která nad námi nezlomila hůl, odpouští nám a vybízí k obrácení a odvaze vydat se Cestou milovaného Božího Syna. Apoštol Pavel to vyznal za nás všecky: "Kdo nás odloučí od lásky Kristovy?" Dokonce ani život se všemi pády a selháními, ranami, které jsme rozdali i přijali, bolestí, kterou jsme způsobili i zakusili, nás neodloučí od Boží lásky, jež nás objímá Kristovýma rukama, rozpjatýma na kříži. A neodloučí nás od ní ani smrt, neboť láska je silnější než smrt. Bůh je láska! Na závěr bych rád řekl, co je naším nejvyšším privilegiem a hodností: právě Boží láskou si můžeme vzájemně sloužit a svědčit o ní. 

obrázek: Anton Petter, https://www.eprogram.cz/akce/15469-obraz-sv-vaclava