Lásky není nikdy dost

Milé sestry a milí bratři,

naše dnešní volební diecézní shromáždění se koná v těsné blízkosti svátků Seslání Ducha svatého. Předstupuji před vás jako jeden ze dvou kandidátů na biskupskou službu s vědomím, že bez darů Ducha svatého, bez modlitby a spolehnutí se na Boží vedení není možné obstát v náročných úkolech, jež na budoucího biskupa či biskupku naší diecéze čekají. Je to Duch našeho Spasitele Ježíše Krista, který je Pánem a Dárcem života, a dává nám rozumět poselství evangelia i znamením času, v němž se jako církev i společnost nyní nacházíme. Biskupská služba je především službou pastýřskou, a na prvním místě to musí být právě biskup pověřený vedením duchovní správy diecéze, kdo se nechá vést Dobrým pastýřem Ježíšem, důvěřuje mu, naslouchá jeho slovu a miluje ho v lidech, kterým slouží a duchovně o ně pečuje. Rád bych to ilustroval krátkým poučným příběhem:

Kdesi v bezútěšných bažinách v Haliči se chudému Židovi narodil syn. Otec byl zbožný a bohabojný muž. Řádně se živil, aby rodina nezahynula hlady, modlil se a Boha ctil. Syna učil víře, co se táhne od samotného Abrahama, a vedl ho k řádnému životu, který se i v chudobě dá obhájit. Když syn dorůstal, začínaly ho zajímat úplně jiné věci. Tajně kouřil, opíjel se… Zbožný otec propadal zoufalství nad nepovedenou ratolestí. Zašel za rabínem a celé mu to vyklopil. "Přijď zítra," řekl rabín. "Budu o tom dumat." Odpověď rabína byla prostá: "Více ho miluj!" Lásky není nikdy dost.

Nepodceňuji význam emocí, ale věřím, že láska je více než cit. Z křesťanského hlediska je láska rozhodnutím, vědomým postojem, kterým se obracíme k Bohu, ke světu, k lidem i k sobě samotným. Je to rozhodnutí, jímž uvádíme do života Ježíšovo přikázání: "Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás." Z toho vyplývají zcela konkrétní důsledky pro uspořádání našich vzájemných vztahů, a nepochybně i pro vztahy uvnitř církve a vztah církve ke společnosti, v níž působí a svědčí o Kristu. A přece víme, že zrovna vztahy jsou oblastí zanedbávanou a bolavou. Apoštol Pavel varuje: "Jestliže jeden druhého koušete a požíráte, dejte si pozor, abyste se navzájem nezahubili." Troufnu si říct, že bolest v poraněných vztazích, do nichž jsme nevpustili dost lásky, je nám všem společná, všichni si ji neseme, a také ať chceme nebo ne, všichni jsme za ni odpovědní. V tom jsme všichni zajedno! Proto je v nejlepším zájmu nás všech začít s uzdravováním vztahů, hojením ran, aby se na nás léčivým způsobem projevila radost ze vzájemně sdílené křesťanské víry v Církvi československé husitské, která je naším společným duchovním domovem.

Na oblast vztahů bych se jako biskup soustředil prioritně, neboť na ní závisí stabilita diecéze. Posláním duchovního pastýře je zrcadlit pastýřskou službu Ježíše Krista, nést k lidem dobrou zprávu o Božím odpuštění, otvírat naději na smíření a pokoj srdce, položit důraz na terapeutický rozměr Božího slova a společné modlitby. Vždyť je to sám Duch svatý, kdo se za nás přimlouvá! Jestliže se v nás modlí Duch živého Boha, pak můžeme překonat naše spory a zapomenout na staré křivdy, nadchnout se pro evangelium a vzít na sebe břemena jedni druhých, a tak naplnit zákon Kristův.

Mou motivací ke kandidatuře na biskupskou službu je vědomí závazku vůči naší diecézi a celku církve, ve které jsem uvěřil v Boha a nalezl smysl života v následování Krista, službě lidem a podpoře místních společenství v našich náboženských obcích na území Plzeňské diecéze, k níž mám silné osobní pouto a cítím se v ní doma. Jsem připraven s pomocí Boží a ve spolupráci se všemi, kdo budou chtít přiložit ruku k dílu, pracovat naplno od první chvíle po uvedení do služby biskupa, neboť naši diecézi dobře znám a mám jasnou představu o tom, jak ji duchovně spravovat, pokud k tomu od vás dostanu důvěru.

Znakem zdravého společenství založeného na Kristu a jeho obětavé lásce je schopnost unést určitou míru různosti a lidské jedinečnosti každého z nás. Je mi cizí vynucovat si souhlas a konformitu, mocensky prosazovat jedinou správnou ideovou linii, umlčovat či urážet názorové oponenty. Biskup musí umět naslouchat a vést dialog, být velkorysý, mít respekt k jiným pohledům, v nichž se ukazuje kus pravdy, který on sám nevidí. Pluralita je potřebná, bez ní bychom ustrnuli a přestali hledat tvůrčí řešení pro stále se vyvíjející situaci naší církve v proměňujícím se světě, jehož budoucnost je nejistá. Křesťané však vyhlížejí budoucí dny s nadějí, neboť živý Kristus k nám z budoucnosti přichází se svým královstvím, do něhož jsou zváni všichni, kdo pochopili, že v Kristu tvoříme jedno tělo a každý je obdařen od Boha něčím, co druhému chybí. Potřebujeme se navzájem, abychom si sloužili skutky lásky, v nichž se prokazuje uzdravující síla Kristova evangelia.

Mou vizí je biskup na cestách, nikoli uzamčený v kanceláři. Biskup, jenž vám zvedne telefon, odepíše na e-mail, navštíví vás v náboženské obci, povzbudí vás a vyslechne si vás. Biskup, jenž otevřeně komunikuje, motivuje duchovní i laické věřící k týmové spolupráci, aktivnímu zapojení a spoluodpovědnosti za církev a její otevřenost pro lidi hledající i pro bližní v nouzi. V Plzeňské diecézi máme 34 náboženských obcí, slouží v nich 16 kněží, 4 jáhni a 8 externích duchovních. V porovnání s jinými diecézemi naší církve to není mnoho. Ale Ježíš začínal se skupinkou dvanácti apoštolů a dal jim svého Ducha, aby šířili poselství lásky, víry a naděje. Díky tomu jsme dnes tady a pokračujeme ve svěřeném apoštolském poslání. Nemusíme se bát, vždyť je-li Bůh s námi, kdo proti nám?

Přál bych si v biskupské službě vypomáhat svým kolegyním a kolegům, být jim oporou, navštěvovat i administrované náboženské obce na znamení, že církev neodepsala ani tzv. ztracené varty a nezapomněla na tamní věřící. Zvláštní pozornost bych věnoval postupné obnově rad starších v některých náboženských obcích tak, aby nebyly pouze formální, ale skutečně funkční a odpovídaly nejen liteře, ale především duchu našich církevních řádů. Chci pokračovat v podpoře náboženských obcí při rekonstrukci a zhodnocování vlastního majetku. Na podzimním řádném diecézním shromáždění také chci představit rámcový plán investic, které by časem zvedly výnosy diecéze, abych na příští volbě biskupa za 7 let mohl doložit, že máme zabezpečený mzdový fond i dostatek finančních prostředků na další investice a projekty, jimiž církev koná službu veřejnosti. V této souvislosti považuji za důležitou diecézní podporu diakonických středisek, aktivit v náboženských obcích, sociální práci, péči o děti a mládež, publikační činnost, kaplanskou službu ve zdravotnických a jiných zařízeních. To vše si žádá vzdělané a kvalifikované služebníky schopné přesahu i mimo církevní prostředí. Nemůžeme spalovat naši energii pouze na vnitřní provoz a zástupné problémy. Připomeňme si, jaké je poslání Církve československé husitské, která o sobě věří, že "vznikla z Boží vůle a milosti, aby skrze ni do jedné, svaté a obecné církve Boží byli přivedeni mnozí, kteří by jinak zůstali ztraceni v nevíře a beznaději" (Základy víry CČSH, čl. 42).

Sám nic z toho nezvládnu. Nespoléhám na svoje síly, vím o svých slabostech a pochybeních. Spoléhám na Boha, na jeho moc, která proměňuje srdce lidí a posiluje vůli i ochotu spolupracovat na vytváření společenství, jež ponese zřetelnou kristovskou tvář. Náš přední teolog Zdeněk Trtík uvedl, že zde na Zemi existuje Kristus jako obec. My jsme ta obec! Jsme živi, avšak již ne my, žije v nás Kristus. Amen.

řeč na mimořádném volebním diecézním shromáždění Plzeňské diecéze CČSH 27. 5. 2023

parafráze příběhu o marnotratném synu z knihy: Vratislav Brabenec, Vlk a plch (Praha 2022)

obrázek: https://www.soulshepherding.org/transformation-heart-spirit-will/