Lidi krve

V 70. letech komunistický režim pronásledoval a věznil "máničky" z undergroundové komunity. Básník Pavel Zajíček pro svou kapelu DG 307 tehdy složil píseň Lidi krve. Zpívá se v ní: "Před jasným prorockým slovem / se plazej jazyky křivý / pojď vzhůru až ke světlu / chci tě naučit cejtit." Ve dnech, kdy si křesťané připomínají Ježíšovu poslední večeři a jeho oběť na kříži, ke mně verše Zajíčkovy písně promlouvají o významu krve. Na křesťanství je totiž naprosto zásadní, že se neodtahuje od zemitosti a prachu cest, nepohrdá tělesností a nepěstuje nenávist k životu. Poselství evangelia jde až na krev, a protože v krvi proudí život, mělo by platit právě o křesťanech, že jsou "lidmi krve", vždyť je spojuje a oživuje Kristova krev, kterou prolil na kříži a kterou přijímají z kalicha při každé eucharistické bohoslužbě!

Ježíšovi učedníci sice vědí, že i církví "se plazej jazyky křivý", ale nezoufají si nad tím, neboť věří jasnému prorockému slovu: nakonec "každý jazyk vyzná, že Ježíš Kristus jest Pán" (Filipským 2, 11). Lidé krve, jimž v žilách koluje Kristův život, se vymaňují z otupující a zotročující závislosti na přáních, představách a nutkáních, o nichž rozpoznávají, že nejsou jejich vlastní, že jimi nepromlouvá hlubina jejich srdcí, nýbrž podsouvá jim je konzumní a konformní společenský systém, jemuž se v evangeliích říká "svět". Zhmotněním totalitního "světa" býval pro Židy Egypt, hebrejsky Micraim, doslova "země dvojího sevření". Egypt z dětí Izraele vysával krev, ubíjel je na těle i na duši. 

V různé míře všichni zakoušíme egyptský karabáč, buďto zvnějšku (tlak na výkon, spotřebu, uniformitu, prostě "drž hubu a krok" a hlavně se neměň, nepřemýšlej a zakaž si sny), anebo zevnitř (ego jako otrokář). Ježíšovi učedníci se učí citlivosti a vnímavosti vůči zjevným i skrytým formám útlaku a budují svoje společenství jako alternativu ke "světu", co svírá člověka dvojím sevřením a zotročuje tělo i duši. Nepochybně je to alternativa nedokonalá a stále nedokončená, spíše nadhozená jako možnost, nadějná vize a spásný koncept: lze žít jinak, žít Kristovým životem a skrze temnotu kráčet ke světlu, ke Kristovu světlu, v němž "spatříme neřešení naší tajemnosti" (opět Pavel Zajíček). Tajemný proud života, jímž jsme obdarováni v Kristově krvi, přece není určen k tomu, abychom jej "řešili" a přetvářeli v systém (jenž by se časem začal nebezpečně podobat Egyptu, z něhož toužíme uniknout). Neřešme jej, skočme do vířivé hlubiny, poddejme se jí a dovolme, ať nás unáší a mění k obrazu Krista, s nímž jsme jedno tělo a jedna krev!

citace: Pavel Zajíček, DG 307. Texty z let 1973 - 1980 (Vokno, Praha 1990)

obrázek: Edward Ruth (2010), zdroj: https://fineartamerica.com/featured/nail-scarred-hand-edward-ruth.html