Na odhalené tváři

Co dělá člověka člověkem? Odpovědi se mohou různit, ale jedno mi připadá podstatné: tvář. Ve tváři se zrcadlí naše lidství. Proto je strašné, když tvář ztrácíme. Děje se to pod tlakem, který nás nutí tvář skrývat a nosit masky, ale také z neochoty či strachu žít z vlastního nejhlubšího zdroje a při hledání pramene života se inspirovat pohledem do tváří bližních. 

Tvář o nás prozrazuje mnohé. Lidé, kteří se často usmívají a oči jim radostně jiskří, v sobě nosí světlo, jež vyzařuje skrze tvář. Kdo se něčím trápí a zakouší bolest, mívá to vepsané do tváře. Obojí znamená, že člověk je autentický: odhaluje svou tvář. 

A nejen to. Je-li člověk stvořen k Božímu obrazu a je-li dokonalým Božím obrazem Kristus, odhaluje se tvář Krista. Vystupuje z rysů naší tváře, která se proměňuje, aby se té jeho podobala. 

Tajemství tváře souvisí s tajemstvím svobody. Můžeme se rozhodnout. Chci učinit svou tvář prostupnou pro tvář pravého lidství? Chci umožnit Kristu, aby skrze mou tvář prosvítal do světa a proměňoval jej v lidštější, soucitnější a klidnější místo? Chci hledat kristovské rysy v tvářích bližních a tak jim pomáhat, aby znovuobjevili svou pravou tvář a nebáli se ji odhalit?

Kde je Duch Páně, tam je svoboda. Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě - to vše mocí Ducha Páně. (2. list Korintským 3, 17-18)