Neotáčet se zády, otáčet se čelem

Dnes je svátek evangelisty Matouše. Na příběhu jeho povolání za Ježíšova učedníka se dá krásně doložit jedna věc, nad níž v posledních dnech přemýšlím. Slýchám totiž: Není správné otáčet se k druhým zády! Souhlasím. Jenže je tu problém - i když neukazujeme druhému člověku záda, on si to tak může vykládat. Anebo nám druhý člověk neukazuje záda, a my si to tak přesto vykládáme...

Ježíš se nebál zasednout za stůl s celníky a hříšníky v Matoušově domě. Farizeové si to vyložili po svém - Ježíš se otočil zády ke zbožnosti a rituální čistotě, jakou vyžaduje Boží zákon. Ale Ježíš se přitom postavil čelem k samotnému jádru Božího zákona, jenž ukazuje, jaký je Bůh - odpouštějící, milosrdný, hledající člověka. 

Matouš uposlechl Ježíšovu výzvu, opustil dosavadní způsob života a vydal se cestou následování Ježíše. Matoušovi staří přátelé mezi celníky a jinými veřejnými hříšníky si to možná vyložili jako zradu. Ale on se k nim neotočil zády, nýbrž obrátil se čelem k Ježíšovi - a tím i jim ukázal směr, kterým se mohou dát, chtějí-li poznat, jakou proměňující a uzdravující sílu má Boží odpuštění.

Když se lidé kolem nás obrátí čelem k výzvám, které před ně postavil sám život, nemusíme jim vyčítat, že se k nám otáčejí zády. Místo toho se ptejme vlastního srdce: Nemělo by se něco podstatného v nás otočit novým směrem...?