Neprosím za svět

Kolikrát jsem na církevních shromážděních slyšel dobře míněné výzvy k modlitbám: "Prosme za tento svět, za naši zemi, naše město..." Když se však Ježíš modlí k svému Otci, neprosí za svět. Nemělo by nás to překvapit. Vždyť řekl jasně: "Mé království není z tohoto světa." Čili ze světa Bohu odcizené lidské společnosti, světa rozbitých vztahů, násilí, nespravedlnosti a lhostejnosti. Takový svět nemá budoucnost! Platí o něm heslo punkového hnutí: No Future. Protože bez lásky, milosrdenství a soucítění jako pojiva našich vztahů není možné poznat skutečnou hloubku života a jeho smysl. 

Život bez budoucnosti, naděje a smyslu je horor a peklo. Snažíme se na to nemyslet, a proto si vyrábíme svoje světy, kam se utíkáme do bezpečí, do světa našich zvyků, představ, názorů a plánů. Právě z takového světa nás Ježíš touží osvobodit. Za to se modlí, doslova žízní, aby lidé, které mu svěřil Otec, došli k poznání pravé svobody a nalezli cestu k jednotě, jejímž základem není žádná "ideová linie", nýbrž vnitřní spojení a pouto lásky mezi Ježíšem a Otcem. Tímto ohnivým poutem je Duch svatý, božská láska, jejíž mocí Ježíš plně poznává Otce a Otec jeho. Poznáním živého Boha vystupuje člověk ze systému smrti, opouští krachující království tohoto světa a přechází do Ježíšova království budoucího věku, do života věčného. 

V minulých dnech mě oslovily dopisy katolické teoložky Mireii Ryškové z 80. let. Dlouho a těžko se vyrovnávala s tím, že v její církvi nemohou ženy přijmout svátost kněžství, k němuž cítila povolání od Krista. Narážela na odpor a nepochopení do sebe uzavřeného světa stereotypů a předsudků, jenž se nechtěl a neuměl změnit, vymanit ze vzorců myšlení, na nichž lpěl jako na zjevené pravdě, ačkoli nešlo o Boží přikázání, nýbrž o "tradici otců", na kterou Ježíš nahlížel velmi kriticky: "Marná je zbožnost, kterou mě ctí, učíce naukám, jež jsou jen příkazy lidskými" (Marek 7, 7).

Zveřejněním sestra Mireia projevila nemalou odvahu. V dopisech totiž odhaluje své zraněné srdce. Zároveň ale vyhlíží jiný svět, za nějž všichni prosíme v Otčenáši: "Přijď království tvé!" Modlí se k Bohu, ke kterému se společně obracíme, neboť On ukazuje na Ježíši Kristu naši budoucnost: "Jak moc se těším na Tebe, Pane. Na svět, v němž již nebude třeba taktizování a lichocení, v němž slova budou čistá a průzračná, krásná a jen z lásky, kde nebude žádných zastíracích manévrů, nadvlády jedněch nad druhými. Kvete tu strom, aby mi o tom vyprávěl, aby mě vyváděl z dusnosti současné atmosféry."  

citace: Lucie Šmídová - Mireia Ryšková: Ke kněžství ženy (Karolinum, Praha 2023)