Nyní jsme děti Boží
Když jsem smutný, unavený a ustaraný, ptám se, proč tomu tak je? Člověk se pořád honí za výsledky, potřebuje si dokázat, že je úspěšný ve všem, co dělá. Snaží se naplnit očekávání, kterých se drží nejen jeho okolí, ale hlavně on sám. Zaměstnaná mysl mu nedá spát. Ještě tohle. Ještě tamto. Jestli to nezvládáš, jsi k ničemu. Snaž se víc. Aby ses za sebe nemusel stydět a v očích ostatních abys byl "prostě dobrej".
Stačí se však zastavit a začít vnímat přítomnou chvíli - venku zrovna poprchává, v kuchyni cinká nádobí a za oknem fičí vítr - aby se ukázalo, jak je to celé úsměvné. I kdybych dokázal bůhví co a dosáhl bůhví čeho, nikdy bych nezískal to podstatné, co se mi přitom od počátku nabízí darem: "Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval: byli jsme nazváni dětmi Božími, a jsme jimi" (1. list Janův 3, 1-2).
Nedávno mi řekl moudrý přítel, jeden z mála skutečných mystiků v naší církvi: "Většina lidí spí." Bohužel je to pravda. Spíme - a nevnímáme. Nedochází nám, že už teď jsme obdarovaní. Máme iluzorní pocit, že naše ruce jsou prázdné, ačkoli Bůh do nich od prvního okamžiku vkládá nejcennější dar - svou velikou lásku.
Jako výzva k probuzení ke mně zaznívá slovo apoštola Jana: "Hleďte!" Uvědomte si, co vám Bůh daroval! Jste jeho děti! Existuje snad něco krásnějšího než láska, které se s dětskou důvěrou otevřu a odevzdám? "Milovaní, nyní jsme děti Boží," pokračuje Ježíšův nejmilejší učedník. Nevím o ničem důležitějším, co bych si kdy mohl zajistit vlastním úsilím.
S křesťanskou vírou se dá pospojovat hodně věcí. Pro někoho je víra celoživotní neurózou, protože se bojí, že nezvládá dodržovat Boží přikázání. Pro jiného je víra celoživotní výmluvou, proč na sobě nepracovat a klidně dál hřešit, vždyť Bůh přece všecko odpustí. A pro dalšího je víra cestou, jak vědomě žít v pravdě - a pravdou je, že ve spojení s Kristem jsem i já milovaný Boží syn!
Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha. (Jan 1, 12-13)