Ono to roste, ani nevíme jak

Velkým věcem nepředcházejí velká slova, velkolepé plány, ale malé začátky, nenápadné startovní čáry, skromné výchozí body. Ani růst v duchovním životě nelze naplánovat, vypracovat si graf, křivku, strategii. Kde je život, tam roste svou vlastní skrytou silou, ani nevíme jak. Nevyplývá z toho, že my sami se nemusíme snažit, ale znamená to, že není nutné mít vše pod kontrolou, všechno řídit, o všem rozhodovat. Na nás je udělat jednu podstatnou věc - vhodit semeno do země, aby zapustilo kořeny. 

Anebo se na to můžeme podívat ještě trochu jinak - naše duchovní cesta začíná tím, že se necháme vzít do rukou Ježíšových jako malinká semínka, která on sám zaseje do požehnané a úrodné země - do svého vzkříšeného těla. My nemáme nic ve své moci, ale jak napsal apoštol Pavel: "Nás má ve své moci láska Kristova." Nejsme plánovači a manažeři růstu Božího království, jsme něčím důležitějším! Pro Ježíše jsme zrníčka Božího království, hořčičná semínka zasívaná do Zaslíbené země. 

Možná se na to necítíme dost dobří, dost vhodní. Jsou chvíle, kdy se nás bolestně dotýkají naše slabosti a selhání. Ale Ježíš si nás nevyvolil z toho důvodu, že jsme dobří, ale právě proto, že jsme hříšníci. Dejme opět slovo Pavlovi: "Za všechny zemřel, aby ti, kdo jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal." Apoštol promlouvá přímo k nám, protože my jsme naživu! Obdrželi jsme darem život - a Kristův život v nás touží růst, vyvíjet se, zrát pro sklizeň v Božím království.