Ponoření do pravdy

Řecký výraz baptisma, který do češtiny překládáme jako "křest", znamená doslova "ponoření". Co se děje při křtu? Jsme ponořeni do pravdy o sobě samých. Pravdou je, že potřebujeme očištění, vysvobození k novému životu, osvícení k rozpoznání, kým doopravdy jsme a co je základem naší identity. 

Určitě se vás už lidé ptali: "Věříte v posmrtný život?" Sousloví "posmrtný život" je sice nesmyslné, protože smrt je protikladem života, ale tušíme, co se ukrývá za otázkou - pudový strach z nebytí, z neznáma, které je nepopsatelné, mimo jakoukoli zkušenost. Odpovídám na ni: "V posmrtný život nevěřím. Není důvod. Už jej přece žiju!" 

Je-li křest ponořením do pravdy, pak je především ponorem do smrti. Pokřtěný člověk prošel smrtí, zemřel, přestal být. Spojil se s Kristem v jeho smrti, kterou on podstoupil za nás, kvůli našemu očištění ode všeho, co ve svých důsledcích vede k naprostému zániku, ke zničení člověka a vlastně i celého stvoření. 

Tradičně se to vyjadřuje nepopulárním slovem "hřích". Mohli bychom si je vyložit jako "zcestí". Říci "žiju v hříchu" je podobný nesmysl jako "posmrtný život", protože hřích je sejitím z cesty života, skluz do smrti. Po této šikmé ploše se Ježíš "svezl" z lásky k nám a všechnu její zničující a pohlcující zcestnost vzal hrdinsky na sebe. Ponořil se do černé díry smrti, křížem pronikl do srdce temnoty. 

Ve křtu jsem se i já ponořil do závratné hlubiny tohoto mystéria. Spolu s Kristem jsem zemřel. Moje zcestnost, moje viny, moje dluhy, to vše bylo vymazáno, přestalo existovat. Proč tedy ve mně i nadále - k mé škodě i škodě mých bližních - působí jakési "zbytkové reziduum" onoho prastarého zla? 

Protože nyní jsem teprve v procesu vynořování ze smrti. Postupně si osvojuji "druhou stranu" pravdy o sobě samém - s Kristem jsem také vzkříšen a můj "posmrtný" život už není můj, nýbrž jeho! S Kristem jsem znovu začal být, znovuzrodil se. Platí, co mi s úsměvem pověděl profesor David Holeton: "Lukáši, křestní voda ti za ušima ještě neoschla!" 

Děkuju vám, bratře profesore. Učím se přijímat, že ve spojení s Kristem se i na mně vztahuje Boží oslovení: "Ty jsi můj milovaný syn, tebe jsem si vyvolil."