Raduj se - i jménem těch, kteří se radovat nemohou

Slova, jimiž archanděl Gabriel pozdravil "Popelku nazaretskou" (tak nazval Marii básník Václav Renč), přešla do slov modlitby: "Zdrávas, Maria, milostiplná, Pán s tebou." Proč se však Marie nad andělovými slovy zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená? Nahlédnutím do řeckého Nového zákona zjistíme, že anděl ji nepozdravil obvyklým "Buď zdráva", nýbrž ji vyzval: "Raduj se!" (řecky: Chairé!). To je opravdu podivný pozdrav. Asi by nás taky překvapilo, kdyby přišla návštěva a už ve dveřích by hlásila: "Raduj se!" Proto Marie uvažovala, co to má znamenat a proč by se měla radovat. 

A proč bychom se měli radovat my? Copak to jde, když se těsně před Vánoci střílelo na Karlově univerzitě a tragicky zemřelo tolik lidí? 

Marie se má radovat, protože je "milostiplná". Bůh ji zahrnul svou milostí. Ale co to je "milost"? Víme třeba, že prezident udílí milosti, jimiž se promíjí trest odnětí svobody. Biblický pojem charis, který do češtiny překládáme jako "milost", však ukazuje na něco jiného - na lásku a krásu. Milost je láska, která se projeví v životě člověka, který jí byl obdarován. 

Jestliže je Marie "milostiplná", chce se tím říci, že Bůh na ní projeví svou lásku v plné síle. Jeho láskou bude prostoupena do té míry, že nepochopitelným a zázračným způsobem počne a porodí syna, jemuž dá jméno Ježíš. Bude to její syn a zároveň Syn Boží. V něm se Bůh spojí s člověkem. To je základem křesťanské víry - Bůh prožil v Ježíši Kristu lidský život. Věříme v Boha, který poznal, co obnáší lidský úděl a jako člověk se radoval i trpěl, narodil se i zemřel. Prostě Bůh je s námi na jedné lodi, rozumí nám a spoluprožívá vše s námi, takže nikdy a na nic nejsme sami! 

Řecký výraz charis původně označoval krásu. Takže anděl Marii doslova řekl: "Raduj se, protože jsi krásná!" Ujistil vás někdo, že i vy jste krásní a že si zasloužíte, abyste byli milovaní, naplnění láskou? Bůh se na nás dívá a vidí krásu, kterou do našich srdcí vložil. Advent a Vánoce jsou časem, kdy se můžeme začít dívat na sebe a na druhé lidi Božíma očima, radovat se a čerpat z krásy, jíž jsme od počátku obdarováni. Kdo nevidí krásu a dobro v sobě, nevidí je ani v ostatních. Místo toho se mu zdá, že svět je plný zla, nenávisti a temnoty, protože nedokáže rozpoznat dobro, lásku a světlo ve vlastním srdci. Nepřijímá tu milost a tu krásu, ze které by se přitom mohl radovat a sdílet ji s dalšími lidmi. 

Myslím, že zvláště o letošních Vánocích máme před sebou poslání - nerezignovat na radost. Snad je právě naším úkolem, abychom se radovali i jménem těch, kteří se nyní radovat nemohou. Vánoční příběh dává naději, že jednoho dne se radost vrátí i do jejich životů zasažených bolestí a ztrátou.

Anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova. Jméno té panny bylo Maria. Přistoupil k ní a řekl: "Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou." Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš." (Lukáš 1, 26-31)

obrázek: Henry Ossawa Tanner, Zvěstování (1898)