Slovo se splnilo!

O naší době se říká, že je dobou post-faktickou a post-pravdivou. Myslím, že je to smutné a zároveň výstižné. Ne snad, že by fakta přestala být fakty a pravda už nebyla pravdou. Ale mezi všemožnými domněnkami, vydávanými za fakta, a všelijakými názory, zaměňovanými za pravdu, je pro mnohé z nás těžké objevit pevný základ, o který bychom se s důvěrou mohli opřít na životních cestách a ukotvit v něm práci na sobě i práci ve prospěch ostatních.

Asi nejvíce bolí, ale také pohoršuje, když se na post-faktických a post-pravdivých vlnách nechávají unášet křesťanské církve, a namísto dobré zprávy čili evangelia šíří v naší společnosti poplašné a špatné zprávy neboli kakangelium, abych použil výrazu literárního historika Martina C. Putny. Domnívám se, že se tak děje vždy, když zapomínáme, kdo jsme a co je naším posláním - vždyť Bůh si nás nepovolal za soudce nad světem, nýbrž za své děti a za přátele svého Krista, vybízejícího: "Hledejte především Boží království a jeho spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno!"

Dovolte mi nasadit lehce apokalyptický tón - však víte, že středověcí husité se zaobírali věcmi posledními a vyhlíželi soumrak tohoto věku. Pravá apokalyptická otázka zní následovně: Chceme být přáteli Krista, jenž nade všemi vyhlašuje "léto milosti Hospodinovy", anebo se raději chceme kamarádit s Antikristem, jenž naopak od milosti Boží odhání a odpírá ji všem, kdo nějak vybočili z řady?

Antikristovské rysy shledávám v projevech některých křesťanů, a to napříč konfesemi, kteří si osvojili podivnou mentalitu "svatého ostatku", a proto v záchvatech "spravedlivého hněvu" soudí, ba dokonce odsuzují nejenom jednotlivce pro jejich selhání a pochybení, ale i celé skupiny lidí, protože nerozumí jejich odlišnosti a pudově se jich bojí a oškliví si je.

Představitelé církví radí politikům, jak si mají počínat. Tomu se otevřít a tamtomu zavřít, tyto zákony a smlouvy přijmout a tamty odmítnout. A co na to "hadi v oblecích", kteří se doplazili až do vedoucích pozic ve státě? Za naše nevěrohodné apely na morálku, civilizaci a kulturu nás "odměnili" nejen zdaněním církevních restitucí (což zdaleka není to nejhorší, peníze nejsou všechno - nebo ano?!), ale hlavně úplným vyprázdněním pojmu křesťanských hodnot, s nimiž bez uzardění zacházejí jako s toaletním papírem, a my jim ještě tleskáme, že vůbec někdo o "tradičních hodnotách" mluví v médiích a loví na ně vystrašené voliče.

Radikálně jinému hlasu v protikladu k výše řečenému naslouchali v synagóze v Nazaretu. Začneme naslouchat i my? Kristus promlouvá o radosti a naději pro chudé! O svobodě pro zajaté a zdeptané! O světle pro dávno osleplé oči! Věřím, že když se necháme oslovit hlasem Božího Syna, uvidíme, že v post-faktické a post-pravdivé době se přesto dějí zázraky. Vyjeví se šokující fakt a překvapivá pravda - navzdory všemu Bůh i dnes plní své sliby! Jeho slovo, je-li vyslyšeno, má stále nepřekonatelnou moc proměnit naše životy a vnést do nich tolik potřebné úsilí o spravedlnost, soucit a smíření, jimiž se ohlašuje příchod Boží království a zánik starého cynického, krutého a sobeckého světa.