Soud začal od domu Božího

Ve svátek Jana Husa k nám promlouvají z biblických textů nemilá slova o zkouškách a pronásledování. Což se nám nelíbí, přestože z vlastních zkušeností všichni víme, že jsme vystaveni pokušení a pronásledovaní. Jenže naše zkoušky, u nichž propadáme, a pronásledování, jímž trpíme, jen pramálo souvisejí s vírou, kterou se zaštiťujeme. Štítem víry a palcátem vznešených slov se oháníme především v dnešní památný den. Z kostnického mučedníka si děláme naši "firemní značku" v domnění, že křesťané vzešlí ze všemožných reformací mají na mistra Jana copyright.

Snad se i trochu stydíme za to, že kvůli víře v Krista nás nikdo nepronásleduje, nezavírá do vězení, nevyhazuje z práce, nevede na popraviště nebo aspoň před prokurátora. Těžko se předvádí hrdinství a mučednictví v setrvalé situaci lhostejnosti a nedůvěry k institucím a jakékoli formě organizovaného náboženství. Křesťanská menšina v českých zemích přežívá stranou zájmu, což jí zároveň docela vyhovuje. Neboť kdyby si nás Pán povolal k radikálnímu následování cestou kříže, obstáli bychom? Nemohu mluvit za ostatní, ale za sebe říkám, že určitě ne.

Pán je milosrdný a zná moje limity. Vaše také. Nejprve je třeba se popasovat se sebou, se svou minulostí, svými démony, selháními, pády, bolestmi a zklamáními, která jsme způsobili druhým, ačkoli jsme měli a mohli ukazovat Kristovu tvář a vytvářet kristovské životní prostředí, objevovat vesmír odpouštějící a osvobozující božské lásky. Sami sobě jsme největším pokušením. Vlastní stín je neodbytným společníkem, pronásleduje, ruší, rozechvívá, děsí a zahanbuje. Ale Pán sestupuje do našich osobních dilemat, do nočních můr i denního snění, protože tam nás pálí výheň zkoušky, které musíme čelit!

Podle apoštola Petra přišel čas, aby soud začal od domu Božího - od nás, křesťanů, buďto si příliš jistých svou pravdou, vybetonovanou biblickými citáty, anebo nejistých a zmatených v konfrontaci s třináctými komnatami uvnitř poraněných a neléčených srdcí. Bojíme se tam vstoupit, neboť duch i tělo jsou slabé a sil ubývá. Boží soud se však netýká slabostí a nerozumného plýtvání časem i silami, nýbrž neochoty či přímo odporu, s nímž podvědomě, pudově a sobecky odmítáme otevřít Ježíši Kristu svá tajná sklepení plná kostlivců.

Snazší je Krista uctívat, vynášet na piedestal, vzhlížet k němu jako ke vznešenému ideálu, na nějž nemáme, a stavět pomníky lidem, jakými byli Jan Hus a Jeroným Pražský, kteří se odvážili stáhnout ideál z nebes na zemi a uskutečnit jej, prožít se všemi důsledky. Ale právě dnes nám Pán připomíná, že na sebe nevzal náš úděl a nestal se jedním z nás jenom proto, abychom si z něho vyrobili nedostižný ideál a tím se zabezpečili před rizikem, že by nás jeho evangelium proměnilo a vykoupilo ze strachu doopravdy žít. 

Přišel totiž čas, aby soud začal od domu Božího. Jestliže začíná od vás, jaký bude konec těch, kteří se Božímu evangeliu vzpírají? (1. list Petrův 4, 17)