Stalo se slovo na poušti

Míváme sklon podceňovat slova, nepřikládat jim váhu. Lehkost, s jakou vypouštíme z úst zbytečné, hloupé a zraňující věty, by se dala označit za prohřešek proti lidství, neboť dar řeči je jedním z atributů lidskosti. Význam tohoto daru si uvědomíme ve chvílích, kdy žízníme po dobrém slovu a připadá nám, že jsme uvízli v pustině, v osamění, do něhož jenom zdálky doléhají ozvěny slov beze smyslu, bez obsahu.

Jan Křtitel žil v pustině. Nevíme proč. Z jakého důvodu se stranil společnosti lidí. Možná byl unavený z blábolení svých bližních, kteří mluvili, aniž by jim docházelo, co tím způsobují. Možná sám býval takový a potřeboval se naučit mlčet. Poušť je ideální místo k mlčení a naslouchání. Vnější pustina komunikuje s pouští v srdci.

Vyprahlou krajinou našich duší se toulají divoká zvířata i démoni, hrozí tam zbloudění, vyčerpání a smrt, ale zároveň se zostřují smysly, odpadá slupka, obnažuje se jádro. Proto Duch zavedl Jana Křtitele i Ježíše do pouště. Proto i cesta křesťana vede pustou zemí, kam si ho Duch stáhne, ukáže mu vyschlá koryta v jeho srdci, usadí ho v nejhlubším vádí.

Tady pochopíš, člověče, co je důležité. Po čem doopravdy toužíš. A co se musí stát, aby se do tvé pouště navrátil život, aby rozkvetla a zavoněla v ní láska, radost a mír.

Co se stalo na poušti s Janem Křtitelem? Stalo se mu slovo Boží. Slovo jako událost, jako živé dění, jako skutečnost, která člověka přetvoří, aby se v novou skutečnost on sám proměnil. Slovo, jež není prázdným zvukem, bezobsažným blábolem, ani zraňujícím šlehem či manipulativním tlakem. Stalo se slovo, které odpovídá přesně na to, co najdeš na dně svého vádí, v srdci pustiny.

"Obraťte se a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů." Slovo Boží nemění pouze Jana, ale touží změnit i lidi, od nichž Jan do pouště uprchl před jejich nesmyslným žvaněním. Slovo se Jana zmocnilo a učinilo si z něj svého posla, nesoucího touhu Boha po obrácení člověka k jeho svaté Tváři, k jeho čistému Prameni, ke zřídlu živých vod vyvěrajících z propastné hlubiny srdce jeho milovaného Syna Ježíše.

Člověče, tam se ponoř. Tam se obrať. Stalo se k tobě slovo Boží, které tě hněte, otesává a tvaruje, abys přitakal životu, řekl mu "ano", abys odpověděl na Boží lásku tím, že budeš milovat život, jejž ti Bůh daroval. Neznal jsi krásu onoho daru, proto tě Duch přivedl do pouště a nyní tě vede zpět k lidem, protože máš úkol - sdílet jej s nimi a pomáhat jim znovu jej objevit. Oni zas pomohou tobě, abys na něj znovu nezapomněl. 

fotografie: Břetislav Karal, Jordánsko