Vzkříšení zhojí zraněný svět

Asi bych to neměl dělat, ale poradím vám dva zaručené způsoby, jak z bezpečné vzdálenosti obejít velikonoční tajemství a jak zabránit, aby se vás v srdci dotklo. Prvním způsobem je vzdát se víry (pokud jsme ji kdy měli), že vzkříšení je výsostně skutečné a hluboce proměňující. Druhým způsobem je sice věřit v ně, ale domnívat se, že Kristovo vzkříšení je něco dávno minulého a naše vzkříšení zas něco vzdáleně budoucího. Takže ani jedno ani druhé se nás netýká a my můžeme klidně dál trávit Velikonoce jako svátky jara, jejichž symbolem není velikonoční beránek, nýbrž velikonoční zajíc. Jestliže je tomu tak, vtírá se otázka, proč slavit velikonoční bohoslužby a raději nezůstat u pomlázky a malovaných vajec?

Ovšem je to jaro v plném rozpuku, jež nám připomíná, že vzkříšení probíhá právě teď. Vzkříšení přírody, vzkříšení světa, ba dokonce vzkříšení vesmíru. Můžeme si jasně uvědomit, že vzkříšení je skutečnost kosmického dosahu a zároveň realita přítomná, dějící se nyní - v tuto posvátnou chvíli, kdy jsme shromážděni zde na místě modlitby, kde působí Slovo, které se stalo tělem a svou životodárnou mocí vše tvoří nové. Vlastním smyslem velikonočních obřadů je znovu-stvoření světa skrze Kristovo vzkříšení. My jsme součástí světa a zároveň jsme Kristovým tělem na Zemi.

Ale i sama Země je Kristovým tělem, neboť On na ni sestoupil, vnořil se do ní při křtu v Jordánu a v jejím lůně se uložil k odpočinku poté, co na kříži obětoval svůj život za spásu světa. Syn Boží spal ve skrytu v nitru Země, která mu posloužila jako milosrdný hrob i mateřská děloha, z níž třetího dne vítězně vyšel vzkříšený a oslavený. Venku byla tma, do níž On vnesl světlo života. To samé se děje dnes na tomto místě. Kristus vnáší božské světlo do našich temnot a také do temnot zraněného světa, toužícího po uzdravení.

Kristus vstává z mrtvých v našich srdcích nejen kvůli naší osobní spáse, ale kvůli univerzální spáse světa. Jak bychom se mohli radovat ze záchrany, kdyby nemělo být zachráněno, uzdraveno a posvěceno veškeré stvoření a zahojena trpící tvář matky Země? Jakým právem si přivlastňujeme Krista pouze pro sebe? Svět ho zoufale potřebuje! Proto nás Kristus budí ze spánku smrti, proto do nás vlévá svůj vzkříšený život, abychom jeho světlo nesli do světa, který byl stvořen pro nás a pro mnoho dalších tvorů. Na počátku Bible se píše, že člověk má nad tvorstvem panovat. Být pánem je zodpovědnost! Jsme zodpovědní za svět a jeho budoucí podobu. Což neznamená být nelítostným kořistníkem a sebestředným tyranem, nýbrž pečujícím a starostlivým hospodářem, otcem a matkou, kteří si přejí svým dědicům předat kvetoucí zahradu, nikoli spálenou poušť.

Velikonoční tajemství nás uvádí do nejtěsnějšího vztahu k Bohu i k Božímu dílu, neboť vzkříšený Kristus žije navěky a jako Velekněz pozvedá k Božímu srdci celý vesmír i s námi. Ostatně i velikonočního zajíčka můžeme vzít na milost. Vždyť v tradici východního byzantského křesťanství symbolizuje Krista. Zajíc totiž spí s otevřenýma očima, takže to vypadá, že nespí vůbec. Tím jakoby naznačuje vzkříšení a věčný život. Bdělá pozornost je přesně to, k čemu nás volá vzkříšený Pán. "Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus!" V jeho světle buďme vnímaví k tomu, co trápí i těší druhé lidi, přírodu i svět. Plačme s plačícími a radujme se s radujícími, staňme se Dobrou zprávou!