Změň náš úděl!

"Hospodine, změň náš úděl, jako měníš potoky na jihu země," modlili se poutníci ve starém Izraeli. Zpívali o naději, že vyschlá koryta řek se opět naplní, prameny vytrysknou, z čistých potoků budou pít žíznivé laně a čerpat z nich životodárnou vláhu budou i lidé. Kdykoli se napijeme vody, stáváme se tím, čím jsme - vodou. Vždyť lidské tělo tvoří voda z šedesáti procent. Voda je život, jak dobře vědí pouštní národy. 

Také iniciační svátost křtu, jíž vstupujeme do nového života, se neobejde bez vody. Křestní voda však sama o sobě nemá tu moc znovuzrodit nás k novému životu. Tu moc ale získává spojením s Božím slovem a Božím Duchem, který se už od počátku stvoření vznášel nad vodami. Kdykoli nasloucháme Božímu slovu a přijímáme je, stáváme se tím, kým jsme - dětmi živého Boha. Jeho slovo, vtělené v Kristu, je živou vodou. 

Oživující a uzdravující moc Božího slova, která od kořene mění lidský úděl, zakusil slepec Bartimaois v příběhu z Markova evangelia. Žebral u jedné z bran Jericha, když zrovna z města vycházelo vtělené Boží slovo - Ježíš, muž plný Božího Ducha. Bartimaios volal "Smiluj se nade mnou!", ale všichni ho napomínali, ať zmlkne a neotravuje. Jak často z lidských slov - z našich slov - vane dech smrti. Jak málo chutnají životem. 

Zmlkni a smiř se s tím, že pro tebe není naděje! Takto se zabíjí slovy, v nichž chybí Duch, z nichž se vytratil život. Z hlubiny světa i hlubiny srdcí však stále volá něco silnějšího než smrt. Nezdolná niterná touha po pravém štěstí, naplnění, smyslu. Ve vyznání víry naší husitské církve se říká: "Otec nebeský nás proto stvořil, abychom Ducha Božího majíce, šťastni byli a život pravdy žili." 

Bůh do nás vložil tu touhu. Jedině Bůh může utišit naši žízeň vodou života. Kristus mění lidský úděl. Živou vodou Božího slova mění úděl Bartimaia a po něm všech zaslepených a bloudících. Ale je těžké nenechat se překřičet, umlčet, zlomit. Potřebujeme zastání. Proto Ježíš chce po svých učednících, aby vyřídili nešťastnému Bartimaiovi: "Vzchop se, vstaň, volá tě!" 

V těchto slovech je život, nikoli smrt. Naděje, nikoli beznaděj. V těchto slovech se koncentruje poslání Kristových učedníků - poslání církve jako společenství putujícího Božího lidu, poutníků na cestě do Božího království. Máme sloužit životu a máme mu sloužit s láskou a vděčností za to, že Hospodin změnil náš úděl.

foto: řeka Jordán (zdroj: https://www.flickr.com)