Zpívejte Hospodinu píseň novou
V dopisech Plinia Mladšího adresovaných císaři Trajánovi začátkem 2. století n. l. se dochovalo svědectví o bohoslužebných zvyklostech prvotních křesťanů: "Scházeli se v určitý den před úsvitem a zpívali střídavě píseň k poctě Krista jako Boha." Kristovi učedníci tím naplňovali výzvu ze Starého zákona: "Zpívejte Hospodinu píseň novou" (Žalm 96). Věřili, že právě Kristus přináší nový život. Za to mu byli vděční a radovali se z toho. Proto se rádi řídili slovy apoštola Pavla: "Zpívejte společně žalmy, hymny a duchovní písně; opěvujte a oslavujte Pána z celého svého srdce" (Efezským 5, 19).
Jak asi zněly písně, jimiž opěvovali a oslavovali Ježíše jako Pána a Spasitele? Jediným hudebním nástrojem, který užívali, byl zřejmě lidský hlas. Zpívalo se "střídavě", čili antifonálně ("anti" - proti, "foné" - zvuk). Tento ve starověku obvyklý způsob zpěvu převzala i církev, takže se s ním setkáváme v křesťanské tradici chrámové hudby, jak ji pěstovali především mniši při chórové modlitbě. O melodiích, které zaznívaly při bohoslužbách v době Pliniově, mnoho nevíme. Ambrosiánský chorál, jenž se dodnes zpívá v italském Milánu, pochází až ze 4. století n. l., pravoslavné liturgické hymny z raného středověku.
Daleko jasnější představu máme o obsahu starokřesťanských hymnů. Některé z nich se totiž dochovaly přímo v Novém zákoně. Zejména apoštol Pavel do svých listů zahrnul několik hymnů, které nejsou jeho vlastním dílem, nýbrž je převzal z liturgie prvotních křesťanských obcí v syrsko-palestinské oblasti. Asi vůbec nejznámější hymnologické dílo Nového zákona však s Pavlovými dopisy nesouvisí. Jde o Prolog Janova evangelia, začínající slavnou větou: En arché én hó Logos. "Na počátku bylo Slovo."
Na konci 1. století n. l., kdy Janovo evangelium vzniklo, byl pojem Logos již dobře zavedený v řecké filosofii. Označoval se jím princip, dávající smysl a řád všemu jsoucímu. Tím, že evangelista Jan užil ve svém hymnu právě tohoto pojmu, umožnil průnik křesťanské zvěsti do myšlenkových proudů antického světa. Janovi však nešlo o filosofické spekulace, nýbrž o vyjádření živé duchovní zkušenosti se Slovem, které není neosobním abstraktním principem, nýbrž je zosobněno v Ježíši Kristu.
V Janově Prologu se pojednává o tajemství Vtělení (Inkarnace) božského Slova, ano, Boha samotného ("to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh") do časoprostoru, do konkrétního lidského života v konkrétní historické době. Toto úchvatné mystérium je vyvrcholením Božího příklonu ke světu, Božího sestupování do dějinné reality, kde v prostředí vyvoleného izraelského národa Bůh po staletí zjevoval svou vůli.
Tajemství Vtělení nelze pochopit rozumově ("svět ho nepoznal"). Není ale nepřístupnou záhadou, neboť vírou ("kdo věří v jeho jméno") je lze přijmout za pravdu ("Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi") a dokonce mít na něm osobní účast, což vede ke spáse ("aby se stali dětmi Božími"). Důvodem Vtělení je Boží láska k lidem, láska plně zjevená v osobě člověka Ježíše. Jeho lidství je spojeno s božstvím a tím přivedeno k dokonalosti, patrné v Ježíšově bezhříšnosti a odevzdanosti do vůle Boha, jehož se synovskou důvěrností nazýval Abba ("Tatínku").
Bytostnou jednotu božského a lidského v osobě Ježíšově, kterou prvotní křesťanská obec vírou rozpoznala (Tomášovo "Můj Pán a můj Bůh"), chtěla také oslavit, chválit Boha za to, že přišel mezi lidi, aby naplnil plán spásy. Janův Prolog není filosofickým traktátem, nýbrž oslavným chvalozpěvem. Poetickou formou přibližuje tajemství Kristovy osoby a zároveň ukazuje, co sami prvotní křesťané zakoušeli - v Kristu máme život, neboť On je Synem Boha živého.
Křesťanská víra se od svého zrodu upíná k Ježíši Kristu jako Synu Božímu, Slovu nebeského Otce a vzkříšenému Spasiteli. Prvotní křesťané nevyjadřovali svou víru dogmatickými formulacemi. Jejich ústa však chtěla mluvit, čím srdce přetékala. Proto si prozpěvovali, zpívali písně chval "k poctě Krista jako Boha". I po dvou tisíciletích můžeme ve stejném duchu zpívat i my a následovat jejich příkladu.
zamyšlení při bohoslužbě na závěr XXXI. kurzu varhaníků a zpěváků Církve československé husitské (Jan 1, 1-14)
obrázek: https://christian.net/theology-and-spirituality/what-was-communion-like-in-the-early-church/#google_vignette