Možnost doufat
Před časem se mi do oční sítnice vypálila slova básně, v níž autorka velmi prostě a zároveň vroucně píše o své niterné potřebě milovat a bolestné touze uvěřit, že i nenaplněná láska dává smysl. Básnířka se svěřuje, že tady a teď nesmí mít nic, jen možná naději. Právě z onoho "možná" ke mně promlouvá naděje. Člověk má v co doufat....